Mým velkým dětským snem bylo mít jednou svůj šicí stroj a naučit se na něm. Tento sen se stal (či spíše stále stává) skutečností. Za inženýrské promoce mi rodiče koupili šicí stroj – Janome DC 4100. Začínala jsem jednoduchými projekty jako polštářky, pytlíky, ubrus, taška, obal na mobil apod. A tím to také končilo a nějak jsem se nedokázala pustit do většího šití, protože jsem vlastně nevěděla jak.
Když se mi narodila druhá holčička, říkala jsem si, že by bylo hezké, kdybych holkám mohla ušít stejné oblečení. A tak jsem se začala více rozhlížet, jak vlastně začít a zrovna začínal první ročník Caramillí školy šití. Tato škola šití byla úžasná, provedla mě úplnými začátky, seznámila se strojem, s různými druhy látek,… Opravdu mi pomohl udělat první krok k šití oblečení. (škola šití je v současné době dostupná v rámci Caramilla klubu.)
Nyní mám holčičky tři a je radost, že jim na slavnostní chvíle i či jen tak můžu ušít stejné oblečení. Šití jsem už úplně propadla a kromě ponožek a punčoch a zimních bund se snažím veškeré oděvní potřeby naplnit z mé „dílny“. Pokud čas dovolí, ručně šitým oblečením obdarovávám i blízkou rodinu a přátele.
A jak vidíte, i náš kocour sdílí mé nadšení, zejména rád spává na látkách či drápe střihový papír, který ho dráždí svým šustěním 🙂
Oblíbené webovky: